Každý toužíme po lásce a po oduševnělém přístupu druhých. Duch Boží nám dává mnohem víc. Lásku, která přemáhá svět a je nad vším dobrým i zlým. Boží láska je jako neuchopitelný plamen světla. Díky této Lásce jsme schopni dovršit veškeré naše snažení i v temnotách našich dnů… Svatý Duchu, sestup k nám, dej své světlo temnotám, v jasu lásky nech nás žít. (Svatodušní sekvence)

Ježíšovo nanebevstoupení neznamená jeho odchod od nás. Návrat k Otci přináší nový rozměr jeho přítomnosti. Žije mezi námi novým způsobem. Je v každém prostoru a času, nablízku každému člověku. Duch svatý nás tomu učí… Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela (Mk 16, 20) 

Za zavřenými dveřmi se děje vždy to, co podléhá tajemství. Tak se ukazuje Zmrtvýchvstalý učedníkům, ve skrytosti, protože jde o setkání s tajemstvím života a smrti, lásky a zrady, víry i nedůvěry… Děkujte, protože Jeho milosrdenství je stálé… (srov. Žalm 118)

Největší týden v životě křesťana začíná nedělí, kdy Ježíš přichází do Jeruzaléma, aby vykonal to, proč se narodil. Není to triumf, ale služba. Živé ratolesti, větve s pupeny rašících květů symbolizující rodící se život. Tento zvyk zpřítomňuje biblické události. Dnes vítáme Krista, dnes putujeme s ním, protože on přichází kvůli nám…  Svou nevinnou smrtí nám otevřel přístup k Otci (Preface Květné neděle)

Ježíš se setkává se Samařskou ženou. Překračuje tak doposud zavedené zvyky náboženské, sociální a kulturní. Odvaha k překročení pomyslných stínů vlastních i ve společenství může znamenat nečekaná a občerstvující setkání pro nás i pro tzv. vyloučené… Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla (to) lidem (srov. Jan 4, 5 – 42) 

O 3. neděli v mezidobí, v čase modliteb za jednotu si uvědomujeme dar Písma, Bible, Božího slova… „Slovo, které zachraňuje, nevyhledává chráněná, sterilizovaná a bezpečná místa. Vstupuje do našich složitostí, do našich temnot.” (papež František) Oni hned nechali sítě a následovali ho. (Mt 4, 20)

Doba vánoční svátkem Křtu Páně končí. Ježíš přijímá spolu s ostatními křest ve vodách Jordánu, vstupuje do proudu odnášejícího vše zlé, aby se ztotožnil s námi, aby ukázal na potřebnost lidské konverze. Na slavnost Zjevení – Epifanie – 6. ledna se nám… Celý příspěvek →

Rodina – zázrak! Její vznik, existence a přežití… Bůh dokáže více, než si myslíme, nesvazujme ho svou nedůvěrou… Zvláště Bůh dokáže divy, když sebereme poslední síly druhým znovu a znovu odpustit. Tak jako Bůh odpouští nám, znovu a znovu… Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. (list Kolosanům 3, 13)

Je spojený s očekáváním. Jsme ještě vůbec plni očekávání? Nebo už nic nečekáme? V Adventu čekáme na Ježíše, který je Průvodcem naším životem. Připravme mu cestu, vyměňme podloží, zpevněme krajnice, co překáží, odhoďme, co chybí, hledejme… Možná nakonec zjistíme, že On, Průvodce čeká na nás… Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách! (Iz 2, 1 – 5) 

Červená středa – 23. listopadu 2022 Svoboda vyznání není samozřejmostí. To má připomenou i mezinárodní den solidarity s těmi, kdo jsou po celém světě pronásledováni pro své náboženské vyznání. Vážíme si svobody v naší zemi? Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odporovat žádní vaši protivníci. (Lk 21, 14 – 15)

Přicházíme na naše hřbitovy, abychom vzpomínali, abychom se modlili za naše zemřelé. Klademe na hroby svíce, které nám mají připomínat světlo věčné. Všichni jsme povolání žít ve světle. Letos, v době války, zvláště ve světle naděje. Žít tak, abychom směřovali tam, kde… Celý příspěvek →

Rádi slavíme narozeniny, děkujeme za dar života a prosíme o dobrou budoucnost. Zde v Břevnově slavíme dokonce znovuzrození. Roku 1757 povstal náš kostel z utrpení prusko-rakouských válek. Byl tedy znovu zasvěcen Bohu. I my máme možnost nechat v sobě znovu zrodit víru, naději a lásku, protože každý z nás, i my všichni jsme tím pravým chrámem Božím… Vy jste Boží stavba. (1. list Korinťanům 3, 9)