Apoštolové se po všech těch převratných událostech snaží začít znovu. Vrátili ke svému povolání, rybáři… Jejich Mistr a Pán se k nim přidává zprvu nepozorovaně, až síla víry apoštolům otevírá oči… Teprve když si uvědomíme, co všechno jsme prožili, máme sílu začít znovu…  To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. (Jan 21, 14) 

Nezvyklé počasí, sucho, „jarní nestálost,” změny ve světě: nepokoje, nejistota…  To vše způsobuje naši únavu a podrážděnost. Asi každý si najde nějaký lék… Milosrdenství nabízí Bůh, je to síla, kterou nic nepřemůže, pramen naděje, ať se kolem nás odehrává cokoli… „Nekonečně milosrdný“ (list Efezanům 2, 4) 

Velikonoční Triduum (19., 20., 21. dubna), tří klíčové dny našeho života. Mít už jen tři dny života? Jak bychom je prožili? Bylo by to obdarování svých nejbližších, rozloučení? Nějaká oběť pro druhé, odpuštění? Chtěli bychom být chvíli jen sami se… Celý příspěvek →

Neděle, kdy Ježíš vjíždí do města Jeruzaléma, ne, aby triumfoval, ale aby se sklonil k člověku. Živé ratolesti, které dnes přinášíme do kostelů, symbolizují přítomný okamžik. Dnes vítáme Krista, dnes putujeme s ním, protože on přichází kvůli nám… Začíná Svatý týden.  Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili… Celý příspěvek →

Návraty…, naše návraty… domů, ke kořenům (víry, lásky, vztahu…). Od návratů mnohé očekáváme, nebo se jich bojíme, co změní…? Musí se nutně vše při návratu změnit…? Více otázek než odpovědí. Jedno je ale zřejmé. Návrat po vzoru evangelia (Lk 15,… Celý příspěvek →

Kdo by rád neslavil. A přece nejde žít celoživotní karneval. Doba postní je přípravou na narozeniny. Aby očekávaná radost byla o to větší a pravdivější. Velikonocemi jsme se znovu narodili. Příchod nového života je vždy nějak spjat s utrpením, ale když člověk spatří světlo… Celý příspěvek →

Popel je symbolem pomíjivosti člověka. Naši předkové ale dobře věděli, že zároveň pomáhá životu, očišťuje a chrání. To, co se nám rozpadá pod rukama, může být proměněno novým začátkem. Proto se necháváme značit popelem, ne proto, že je vše ztraceno, ale… Celý příspěvek →

Je mnoho různých a krásných druhů rostlin. Je mnoho různých a krásných způsobů života. Strom je biblickým obrazem lidského života. Kdo by nechtěl mít hluboké kořeny a korunu bohatou na plody? V každém věku je strom krásný a potřebný, vždy jiným způsobem. Ale co je… Celý příspěvek →

„Na Hromnice o hodinu více,“ praví česká pranostika. Začátkem února už přibývá denního světla. Jako nám v Adventu duchovního světla přibývalo, tak nyní, ať nám s přibývajícími dny světla víry neubývá. Pán je světlo národů. (srov. Lk 2, 32) 

Doba vánoční skončila, jsme v mezidobí, mezi zrozením a vzkříšením Ježíš přijímá lidské pozvání, tentokráte na svatbu, kde jeho pomoc přichází v ten pravý čas a ukazuje se kvalita jeho díla. Na slavnost Zjevení, Epifanie 6. ledna se nám představil Král. Vládne bratrstvím, trpělivostí,… Celý příspěvek →

Celý Advent jsme čekali, trpělivě, radostně, s nadějí… (?) Nastal nový čas. Projevil se Bůh, vykonal konkrétní skutek, slovo naplněné činem, na němž stojí kultura dvou tisíc let křesťanské Evropy. Pokud jsme opravdu trpělivě čekali až do dnešní Noci, pak radost z daru Narozeného je úchvatná… Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. (list Titovi 2, 11)

Tak se ptáme často a častěji. Nejsme spokojeni ani s letošním průběhem Adventu? Nejde o vnější přípravy, ale o tu jednu jedinou a nejdůležitější – přípravu osobní. „Co mám (v ní) dělat?“ Nic zbrklého a bez obsahu. Zkusme naslouchat sobě. Slyším se? Počkej na sebe, až… Celý příspěvek →