Bazilika svaté Markéty Antiochijské je domovským kostelem naší břevnovské farnosti, která je od nepaměti spravována otci benediktiny, a je tak do jisté míry neoddělitelně spjata s břevnovským klášterem, jehož je srdcem, centrem a dominantou. O historii tohoto nejstaršího mužského kláštera v naší vlasti, založeného biskupem svatým Vojtěchem již r. 993, a také o dějinách a především současnosti Řádu svatého Benedikta se můžete dozvědět více, navštívíte-li stránky břevnovského kláštera.
Řečený klášter prošel během staletí své existence mnoha stavebními úpravami a přestavbami. Nejprve byl v Břevnově knížetem Boleslavem II. Přemyslovcem vybudován prostý, do jisté míry provizorní, patrně dřevěný předrománský kostel, který byl svatým Vojtěchem zasvěcen sv. Benediktovi z Nursie, zakladateli řádu, a svatým Alexiovi a Bonifácovi, coby patronům římského kláštera, jehož mnichem svatý Vojtěch byl a z nějž přivedl do Břevnova první skupinku bratří. Tento skromný dřevěný kostelík byl po několika desetiletích, v letech 1040 – 45 snad nahrazen, snad doplněn péčí knížete Břetislava I. Přemyslovce kostelem novým, kamenným. Zbytky této raně románské baziliky, zbudované ke cti svatého Vojtěcha, do níž byly r. 1045 uloženy ostatky tehdy zemřelého poustevníka svatého Vintíře, jsou dodnes zachovány v kryptě pod kněžištěm baziliky svaté Markéty tak, jak byly objeveny při archeologickém výzkumu realizovaném v 60. – 80. letech 20. století. Tato románská bazilika ovšem již v druhé polovině třináctého století neodpovídala zcela významu kláštera, jako centru benediktinského řádu v našich zemích, a tak byl budován nový chrám, tentokrát gotický, který byl ale, stejně jako klášterní budovy, velmi těžce poškozen r. 1420 husitskými vojsky. Tento poničený gotický chrám svatovojtěšský byl pak v následujících obdobích jak opaty sídlícími většinou ve východočeském Broumově, tak i břevnovskými probošty několikrát opravován. Za zmínku jistě stojí i to, že právě v této době, konkrétněji v 15. a 16. století, se pozvolna mění zasvěcení kostela – stále častěji je uváděna jako hlavní patronka kostela svatá Markéta z Antiochie, jejíž ostatky dal do kláštera uložit český král Přemysl Otakar II. r. 1262. Musíme objektivně přiznat, že naše povědomí o přesné situaci a stavu břevnovského kostela právě v těchto staletích, tedy od poloviny 15. do konce 17., je z různých příčin pouze mlhavé. A není ani účelem tohoto textu detailně toto období popsat. Smyslem tohoto krátkého historického úvodu je dát čtenáři těchto řádků možnost uvědomit si, že současný břevnovský klášterní a farní kostel na cosi navazuje, že je také viditelným symbolem více jak tisíc let trvající tradice benediktinské, započaté na tomto místě svatým Vojtěchem. Tomu všemu konec konců odpovídá tato bazilika nejen svou architekturou (tedy např. tím, že je začleněna či lépe řečeno vtělena do areálu samotného kláštera), ale především svou tolik obdivovanou výzdobou a zařízením.
Současná bazilika svaté Markéty z Antiochie byla zbudována na samém počátku 18. století z iniciativy otce Otmara Daniela Zinkeho, opata břevnovsko-broumovského kláštera – ten byl tedy jejím stavebníkem. Projektantem a stavitelem tohoto nádherného klenotu radikálního baroka byl od r. 1709 vynikající Kryštof Dientzenhofer, kterému zde pomáhal od r. 1716 i jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
Díky ekonomické zdatnosti pana opata Otmara (a jeho předchůdců, kteří posílili klášter majetkově), jeho ohromnému rozhledu v oblasti umění a jeho citu pro něj, díky jeho nadšení pro tehdy moderní architekturu, a také díky jeho organizačním schopnostem pracovali na výzdobě tohoto kostela přední umělci té doby.
Není v možnostech tohoto textu vyjmenovat všechny, a tak uveďme alespoň ty nejvýznamnější. Pracoval zde především malíř Petr Brandl, jehož sedm skvělých temnosvitových pláten zdobí šest bočních oltářů v chrámové lodi. Sochy k těmto oltářům, pro oltář hlavní i pro ozdobení varhanní skříně a také zpovědnic dodal Matěj Václav Jäckel, z jehož dílny vzešla i postava Krista na kazatelně či sochy světců umístěné na štítu kostela. Kromě tohoto významného hornolužického rodáka pracoval na sochařské výzdobě naší baziliky Karel Josef Hiernle, jehož prací je např. nad křtitelnicí umístěná socha Panny Marie a plastická výzdoba oratoře; nebo Richard Jiří Prachner, autor soch na oltáři Panny Marie v kněžišti. Z freskařů nám zde své umění předvádí Jan Ignác Pešina – autor malovaných bočních oltářů, Augustin Hübner, který v polovině 19. století doplnil tyto iluzivní oltářní architektury dvanácti apoštoly, a především Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu, od nějž je nádherně vymalována klenba jak nad kostelní lodí, tak nad chórem. Zapomenout bychom neměli ani na Josefa Hagera, kolem jehož fresky procházíme, jdeme-li vně kostela směrem ke klášterní fortně. Z nejvýznamnějších uměleckých truhlářů, kteří se podíleli na zařizování kostela zde v Břevnově připomeňme alespoň Josefa Ignáce Dobnera (zpovědnice, konzoly na nichž stojí sochy M.V. Jäckela) a Jana Sichtmüllera (chórové lavice, oratoř). Zvláštní místo mezi umělci tohoto oboru patří i Tobiasu Meysnerovi z Grossdorfu u Broumova, který je autorem krásného korpusu varhan, navrženého K. I. Dientzenhoferem na kostelním kůru. A takto bychom mohli ve výčtu umělců či prostých dělníků nejrůznějších oborů a profesí pokračovat. Závěrem tohoto výčtu těch nejznámějších z nich snad jen uveďme, že většina z nich zde pracovala především za opata Otmara Zinkeho, tedy na počátku 18. století, či nedlouho poté.
V naší břevnovské bazilice jsou však k vidění a slyšení i umělecká díla z let nedávno minulých, viděno optikou tisíc let trvajícího života zdejšího mnišského a farního společenství – díla současných mistrů. Primárně se jedná o obětní stůl z roku 1992, navržený pro náš kostel jáhnem a sochařem panem Karlem Stádníkem, do nějž byla r. 1993 z katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha přenesena a v jehož srdci je uchovávána část relikvie svatého Vojtěcha; dále o moderní mříž s motivem Kříže svatého Otce Benedikta, kryjící západní vstup do kostela – dílo z r. 1986 dle návrhu Heleny a Jiřího Soukupových a v neposlední řadě jde také o hudební nástroj, který pravidelně pozvedá svým zvukem naše srdce k Bohu. O to mají zásluhu nejen naši varhaníci manželé Čihařovi, ale také varhanářská dílna Kánský-Brachtl, která v letech 2005 – 2007 tyto varhany vtělené do původní varhanní skříně nově zhotovila.
Blížíme-li se k bazilice svaté Markéty, zvou nás dovnitř nejen hlasy tří zvonů (sv. Vojtěch, Panna Maria, sv. Jakub), ale také čtyři sochy stojící na štítech kostela. Nad západním průčelím to jsou pražský biskup svatý Vojtěch a kníže Boleslav II. Pobožný, tedy břevnovští zakladatelé, na jižní straně zakladatel benediktinského řádu svatý Benedikt z Nursie a patron stavebníka současného barokního kostela a jeden z patronů řádu svatý Otmar. Na střeše kostela nad kněžištěm je umístěn pozlacený Kříž svatého Otce Benedikta (více se o sv. Benediktovi, o založení kláštera i o tomto symbolu se opět můžete dočíst na www.brevnov.cz). Přijdeme-li blíže, jistě nás také zaujme na jižní straně kostela v iluzivním portále zasazená kopie gotické náhrobní desky sv. Vintíře (originál této desky datovaný do první čtvrtiny 14. století je umístěn v interiéru chrámu, v kněžišti, vpravo za chórovou lavicí). Tento svatý Vintíř (něm. Gunther či Günter, lat. Guntherus) se narodil jako šlechtic krátce před založením Břevnova, v polovině 10.století, na území dnešního Německa. Po mnoha letech strávených ve službách římsko-německého císaře rozdal svůj majetek a stal se mnichem v benediktinském klášteře v Niederalteichu v dnešním Bavorsku. V téže lokalitě také sv. Vintíř založil po r. 1000 několik klášterů (např. Rinchnach) a nakonec dožil svůj život jako poustevník na našem českém území v lese nad dnešní vesničkou Dobrá Voda nedaleko Sušice. Tam také sv. Vintíře navštívil velký dobrodinec břevnovského kláštera, kníže Břetislav I. Přemyslovec, který byl přítomen i Vintířově smrti 9. října 1045 a dal pak jeho tělo převézt do břevnovského opatství, do jehož tehdejšího románského kostela byl světec pražským biskupem Šebířem pohřben. Právě na popud svatého poustevníka Vintíře byl pak r. 1045 – 48 Břetislavem I. a břevnovskými benediktiny založen nejstarší klášter na Moravě, dnešní Opatství sv. Petra a Pavla v Rajhradě nedaleko Brna. Od doby barokní jsou relikvie svatého Vintíře uloženy v jednom z bočních oltářů v chrámové lodi.
Nad západním vstupem do kostela si můžeme všimnout kamenného znaku břevnovského kláštera, s nímž se také mnohokrát setkáváme v interiéru baziliky. Jeho základem jsou dva symboly: hrubě otesaný kus dřeva (břevno) a pětilistá růže. Jedno z vysvětlení říká, že zdejší klášter vznikl při vesnici „z břeven sroubené” (je to ale jen jedno z možných vysvětlení onoho břevna), k růži se pak obyčejně uvádí, že byla symbolem rodu Slavníkovců, tedy rodu, z nějž vzešel hlavní zakladatel kláštera, biskup svatý Vojtěch.
Nad převážně používaným jižním vstupem je umístěna deska upomínající na dokončení hrubé stavby kostela r. 1715. A pak se nám již otevře pohled na interiér baziliky v plném rozsahu. Jsme-li vnímaví, jistě nás zaujme nejen velikost, barokní krása či zdobnost, ale i určitá svěžest, lehkost a rozpohybovanost této Dientzenhoferovské stavby. Ano, i to je jeden z rozměrů tohoto místa. Především je tento kostel domem Božím, místem, kde se jak mniši, tak zdejší farníci každý den shromažďují, aby se společně modlili, naslouchali Božímu Slovu a slavili eucharistii; místem, kam jsme všichni zváni, abychom načerpali sílu. A k tomu nám chtějí a mohou pomoci i svatí, jejichž ostatky jsou v tomto kostele uchovávány či jsou nám zde představováni coby vzory dobrého křesťanského způsobu života skrze umělecká díla dávných mistrů.
Především je to svatá Markéta, hlavní patronka tohoto kostela. Relikvii této mučednice, která žila ve 3. století po Kristu v Antiochii, odmítla se vzdát své křesťanské víry a provdat se za prefekta Antiochie, za což byla r. 282 sťata, uložil do zdejšího kláštera 13. července 1262 český král Přemysl Otakar II. Od té doby je tato světice, uctívaná českými křesťany jako patronka dobré úrody (v den její památky se začíná sklízet úroda), považována za spolupatronku kláštera a kostela, od doby barokní je hlavní patronkou břevnovské baziliky a farnosti. Její relikvie je dnes uložena v drobném, zlacením bohatě zdobeném bočním oltáři v kněžišti, který je zasvěcen Panně Marii. Uvnitř relikviářové skříně tohoto oltáře, pod obrazem Matky Boží, mezi sochami představujícími dva významné ctitele Panny Marie – sv. Bernarda z Clairvaux (+ 1153, opat cisterciáckého řádu) a sv. Heřmana Chromého (benediktin, pravděpodobný autor modlitby Salve Regina – Zdrávas Královno), v barokní relikviářové desce je uchováváno rámě sv. Markéty. Její pozlacenou sochu pak vidíme na hlavním oltáři na svatostánku obklopenou anděli uprostřed Nejsvětější Trojice, která je zde zastoupena těmito sochami: Beránek ležící na knize se sedmi pečetěmi u Markétiných nohou symbolizuje Ježíše Krista, žehnající muž s plnovousem nad sv. Markétou zpodobňuje Boha Otce a nad ním se vznáší holubice jako symbol Ducha Svatého. Památku svaté Markéty Antiochijské, panny a mučednice, si církev v našich zemích připomíná a my břevnovští ji slavíme jako poutní slavnost 13. července.
Z dalších světců a světic, kteří jsou v tomto kostele zvláště ctěni, bychom si určitě měli alespoň krátce připomenout ty, kterým jsou zasvěceny boční oltáře v kostelní lodi. Mezi nimi pak na prvním místě Pannu Marii Bolestnou, které (jako i jejímu ukřižovanému Synu) je zasvěcen prostřední oltář na severní straně kostela. Dále pak svatého Benedikta z Nursie, jemuž je věnován protější oltář, tedy prostřední oltář jižní strany. Svatý Benedikt z Nursie (+ 547), který je patriarchou západně-křesťanského mnišství a patronem Evropy, je zde zachycen autorem ve chvíli, kdy umírá obklopen svými žáky během polední modlitby v kostele kláštera Monte Cassino, v klášteře, který založil, v němž sepsal r. 529 knihu Pravidel, podle níž se bratři benediktini a sestry benediktinky snaží žít; řeholi, ze které vychází i ono „Modli se a pracuj!“ – motto tohoto řádu. 
Znovu se sluší připomenout svatého Vintíře, který je pohřben v oltáři svatého Prokopa (+ 1053, opat sázavský), který poznáme snadno podle toho, že je to jediný oltář, na němž jsou dva krásné obrazy – větší, visící dole nám ukazuje smrt sv. Vintíře v jeho poustevně v Dobré Vodě za přítomnosti pražského biskupa Šebíře a knížete Břetislava I., menší obraz pak ukazuje vítězný boj sv. Prokopa s ďáblem. Naproti tomuto oltáři se pak musíme zmínit o svatém Vojtěchovi (+ 997, biskup, benediktin, mučedník, český, polský, slovenský a maďarský národní patron), který je zde vyobrazen právě ve chvíli, kdy diskutuje s knížetem Boleslavem II. Pobožným o založení zdejšího opatství. Netřeba dlouze hovořit o svatém Václavovi (+935, mučedník, hlavní zemský patron), jemuž je věnován poslední oltář severní strany chrámu, na jehož obraze je sv. Václav znázorněn ve chvíli, kdy umírá rukou svého bratra u dveří staroboleslavského kostela. A konečně je třeba alespoň kratičce pohovořit o světci, kterému je vystavěn ku cti poslední oltář, tedy oltář vedle vstupních dveří na jižní straně lodi. Tímto pro nás Čechy možná trochu vzdáleným patronem benediktinského řádu je svatý Otmar (+ 759, opat benediktinského kláštera v St. Gallen). I on byl v Břevnově vždy ctěn, také jako patron zdejšího opata Otmara Zinkeho, stavebníka současného kostela a kláštera.
