Víme, jak těžké je přijít za někým komu jsme ublížili, jak nelehké je přiznat chybu. Bez smíření ale nemůžeme existovat. Na smíření stojí jakékoli vztahy, naše mezilidské i nás samotných vůči Bohu. Svátost smíření je příležitostí, jak najít cestu zpět k Bohu, k těm, které jsme ranili i k sobě samým. Je to šance naučit se odpouštět druhým, protože sami při svátosti smíření zakoušíme nezměrnou lásku Boha jako Otce. Často si naříkáme, kolik je na světě zla a jak to Bůh může dopustit. Smíření je krokem k tomu, jak uvést do světa více dobra. Odpuštění potřebujeme možná více, než si myslíme. Svátost smíření je rozhovor člověka s Bohem prostřednictvím kněze, proto se tato svátost u nás uděluje ve zpovědní místnosti, v jakémsi prostoru setkání.
Příležitost ke svátosti smíření je v neděli před každou mší svatou, tj. 7.00−7.25, 8.30−8.55, 17.20−17.55. Neděle je dnem Páně, dnem zasvěceným společnému slavení eucharistie (lidově mši svaté, viz. svátost eucharistie), toto slavení je prvořadé, dokonce se ho zúčastnit musíme. Svátosti jako jedinečná tajemství a znamení se nemají zdvojovat, nemají se slavit zároveň, proto prosíme (zvláště v neděli) o dodržení časů pořadu svátosti smíření. K této svátosti je možno přistoupit i od pondělí do soboty vždy před večerním slavením eucharistie, tj. 17.30−18.00.
napsal: Václav Snětina, ilustrace: Madla Jakešová
