21. srpen 1968

Vzhledem k době, kterou prožíváme, k událostem ve světě i v naší zemi, je na místě se pozastavit nad odkazem neblahého výročí okupace Československa v r. 1968. Na sklonku prázdnin, které se přeci jen odvíjejí zatím snad lépe než v loňském roce, je před námi nový čas, tzv. Svatováclavské léto, či Svatováclavský čas, tak konec srpna a měsíc září naši předkové nazývali. Už jen z této vzpomínky je patrné, že máme solidní základy pro vstup do nového školního roku, který se také jeví o něco lépe. Křesťan vždy vidí částečně „za” horizont, a sice díky daru víry a společenství, které nám pomáhá vše nést. Proto jsme schopni pokojného zvážení všech okolností. Jsme schopni střízlivé reakce na tolik nestandartních situací, v nichž se ocitáme už druhý rok. Máme dar vděčnosti a rozvahy, proto můžeme mít naději za všech okolností. Tak to žila i sv. Ludmila, babička sv. knížete Václava. Letos v létě jsme slavili poprvé Světový den prarodičů a seniorů. Vzpomeňme na víru a statečnost těch, kteří zápasili před námi. I díky jejich životu, jejich stopám nacházíme orientaci ve zmatečné době. Naše děti budou jednou hledat naše stopy, které jim zanecháme, nevíme, co je čeká, možná právě to může být motivací k pevnému postoji, k němuž vede starozákonní Jozue Vyvolený lid Boží (srov. Joz 24, 1 – 18). Již přes třicet let smíme požívat „zaslíbené země” svobody a demokracie. Jistěže je mnoho důvodů, proč se ohlížet zpět a nostalgicky vzpomínat. Ale každé ohlédnutí zpět může do jisté míry vychýlit kormidlo a změnit směr. Cesta evangelia, cesta křesťanství je cestou ke svobodě. Co víc, ke svobodě dětí Božích. Naše povolání je udržet směr cesty ke svobodě a ke všem hodnotám evangelia. Děkujme za dar svobody a času, který máme. Možná, že si ho po těch uplynulých dvou letech můžeme vážit ještě více. Vážit si jeden druhého, vážit si daru, být, slavit a děkovat společně.