Oktáv velikonoční

Týden po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, týden, který začíná nedělí Vzkříšení. Po osm dní slavíme jeden den. Tato tradice sahá hluboko do židovského slavení svatební hostiny. V našem křesťanském pojetí je prvním dnem týdne neděle. Neděle slavnosti Zmrtvýchvstání Páně je den Páně (Dies Dominica), je tedy „matkou” všech nedělí celého roku. Každá neděle po celý rok má proto ryze velikonoční charakter. Oktáv – slavení jednoho dne po osm dní znamená důraz na největší tajemství naší víry – Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Obsah této radostné zprávy je natolik hutný, že potřebujeme čas k jejímu prožití (a možná i osobnímu přijetí). Od 7. století neofyté (nově pokřtění) odkládali na závěr velikonočního Oktávu své bílé křestní roucho, proto se také Druhá neděle velikonoční (závěr Oktávu) nazývá Bílá neděle (Dominica in albis). Celý oktáv je zvláště věnovaný nově pokřtěným. 

V době pandemie kdy jsme nemohli naplno liturgicky slavit slavnost Zmrtvýchvstání Páně využijme tedy Oktáv velikonoční s nabídkou společného slavení bohoslužeb. Každý den zpíváme při mši svaté Gloria. V naší farnosti se setkáme s našimi nově pokřtěnými v úterý a čtvrtek vždy v 19.30 při mši svaté.