Povzbuzení pro dnešní den
Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
Žalm 40, 7 – 17
Rád splním tvou vůli.
Milí farníci, jak horkou půdou je dnešní motto, citace ze 40. žalmu. Splnění vůle Boží je tenkým ledem našeho světa, v němž je znát, jak lidská moc a vůle se umí prosadit druhým navzdory, pokud k tomu mají ještě síly. Vůli Boží můžeme brát jen jako zastaralou cestu, kterou známe jen z modliteb, které nás učili naši předkové. Opak je pravdou. V pohledu víry, ve stopách Ježíše z Nazareta, poznáváme, jak aktuální a současný je tento křesťanský termín, a že přestává být jen náboženským pojmem. Přijetí vůle Boží znamená nespoléhat se jen na vlastní úsudek, ale vidět vše v kontextu celého vlastního života a života těch, s nimiž žiji. Že je to příliš obecné? Každý hledejme stopy Krista sami u sebe. Věřím, jich najdeme dost, jen je neumíme dobře rozluštit a určit směr. Jsou to rozhodnutí, kterým dobře nerozumíme, ale v nichž jsme si byli nevysvětlitelně jisti. Přijetí vůle Boží znamená také přijmout směr života, cestu, která nevede vždy tam, kam svým rozumem chci dospět. V tomto smyslu vůle Boží může být i nerozumná, ale nakonec člověka dovede k cíli. Ne pouze k dílčímu potěšení, ale ke skutečnému milníku na cestě do života věčného. Ježíš svým odevzdáním se do vůle Otce zcela naplnil to, co nazýváme kněžstvím, tzn. službu až za okraj lidsky myslitelných možností. Kristova oběť za každého člověka je nejvyšší službou, nejvyšším pojmem dobra, lásky; lásky projevené, nejen deklarované a slíbené. Láska vede člověka za hranici možností, a tak objevuje přesah svého dosavadního já, rozšiřuje hranice např. své solidarity. V síle této Kristem projevené lásky jsme schopni například překonat nejistotu, dobu těžkou a nepředvídatelnou. Nezapomeňme, že žalmista a v naší úvaze, tedy i Kristus, radost v plnění vůle spojují pouze s Bohem. Nezapomínejme i my správně pojmenovat dění kolem nás a rozlišovat, co je vůle pouze lidská a k čemu nás vede Bůh.
+ P. Václav
