Povzbuzení pro dnešní den

22. dubna 2020 – Středa po 2. neděli velikonoční

Jan 3, 16 – 21

Milovat svět.

Jak dlouho ještě v karanténě? Hledání viníků… Kdo za to může? Někoho by to vše, co se děje, mohlo vést k nenávisti celého světa. Jak vidíme, příroda, klima (svět) se do jisté míry pročišťuje. Svět tedy není na vině. Tyto řádky nejsou psány proto, aby soudily, o soudu mluví Ježíš, ale každý máme bohužel moc se odsoudit sami (srov. Jan 3, 18). Bůh stvořil svět jako dobrý a krásný pro člověka (srov. Gn 1, 31). Když Bůh miluje, pak dává tak veliké dary, na které není v lidských silách odpovědět. Možná že dnes není v silách některých z nás milovat svět, protože cítíme jeho křehkost a že vše, co konáme, není vždy čisté a dobré pro planetu Zemi. Vyznat se v tomto, přijmout proměny působené zejména 2. polovinou minulého tisíciletí, naší civilizací, není snadné. A přesto není jiné cesty k vyváznutí ze spletenců současných problémů než vzor v lásce Stvořitele, v lásce Boha ke světu (srov. Jan 3, 16). Láska projevená darem nejvzácnějším, darem Syna. Bůh nemiluje takovou láskou, aby člověka ponížil, ale naopak, aby ho objal. To vše proto, abychom nezahynuli, ale měli život věčný (srov. tamtéž). Podmínkou je víra. Ale křesťanská víra není podmínečná, už to samotné je protimluv. Víru nelze podmínit: budu ti věřit, ale… Možná jen v lidských slabostech. Víra, kterou nabízí Trojjediný Bůh, zrozená v Synu a protříbená ohněm Ducha svatého, není podmíněna. Bezpodmínečně milovat, to dokáže jen Bůh. Tak miloval svět, že dal svého Syna. Možná že pouze tímto pohledem lze stále milovat svět. Láska k dobru je doprovázená obětmi. Láska ke světu i v této naší situaci je lemována obětmi. Láska ke světu a ke stvoření za každé situace může vydat plody nejvzácnější. Zkusme to i v našich rodinných vztazích.

K takové cestě ke světlu (srov. Jan 3, 20 – 21) vám žehnám a přeji radostnou odvahu! + P. Václav