Co s Halloweenem? Místo strachu si povídejme o naději!

Složitá doba dává příležitost pozastavit se ještě více nad tím, kým jsme, čemu věříme, zda jsme lidmi radosti a naděje. (?) Asi především rodiče dětí školního věku řeší otázku, co s tímto svátkem. Jak řešit tzv. Halloween v křesťanské rodině? Ve školách a školkách se tomu asi děti (ani rodiče) nevyhnou. Ale nezapomínejme na to, že slavíme radost z toho, že máme v nebi přímluvce, nazýváme je „svaté,” tzn. ti, kteří v životě obstáli, uvědomovali si své chyby a dělali vše pro to, aby prožili dobrý život (podle evangelia). 1. listopad je tedy slavností naděje a radosti. Zároveň si uvědomujeme, že náš život jednou skončí. Co pak? Je něco „potom?” Ano. Radost ze života v nebi. Ale ani ta nás zcela neuchrání před skutečností smrti, před smutkem z odchodu našich blízkých, před svojí vlastní smrtelností. Smrt vždy zasáhne člověka. Neoslavujeme smrt, z té nikomu (duševně zdravému) nikdy není do smíchu… 2. listopadu tedy vzpomínáme na všechny naše zemřelé, zvláště na ty, kteří v životě nedokázali zcela žít podle pravdy, z nějakého důvodu život nezvládli a stojí před branami Boží království – jak někdy říkáme, před branami „nebe.” 1. listopadu slavíme ty, kdo už v „nebi” jsou. 2. listopadu se modlíme za ty, kdo teprve „stojí” před branou „nebe.” Oba dva listopadové dny se podivuhodně prolínají, patří k sobě.

Co tedy s Halloweenem? Jeden z krátkých článků pro inspiraci ZDE.