Jan Palach

Vstupujeme do Palachova týdne. Týden, kterým se započal rok 1989, dění v Československu postupně vedoucí k Listopadu a k demokratizaci. Na počátku stál Jan Palach v lednu roku 1969 zraněný beznadějí a odevzdaností svých spoluobčanů do „rukou“ tzv. normalizace. V temném období dějin zemí východní Evropy dal v oběť svůj život, aby vyburcoval lid z letargie po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Jeho čin má dalekosáhlý význam jako imperativ svědomí pro každého člověka v jakékoli době. Palachova oběť je trvalou výzvou, abychom byli citlivými a uměli včas diagnostikovat symptomy „znecitlivění“ vůči bezpráví a vtíravému totalitarismu. I v křesťanství, v konkrétním způsobu prožívání víry, může dojít k nežádoucím jevům, které nás odvádějí od svobody Božích dětí. Víra by neměla být deformována na pouhý mechanismus náboženských praktik. Neměla by nikdy podlehnout „normalizaci“ v duchovním slova smyslu. Víra je koneckonců živým darem i pro kritický pohled na dění v naší společnosti. Proto křesťan je povolán vidět, rozlišit a jednat, jak nedávno promluvil papež František k francouzským poutníkům (srov. www.cirkev.cz, aktuality, 13. 1. 2022). Děkujme za dar svobody a mysleme v modlitbě na všechny, kdo se o ni zasloužili. Poprosme o dar statečnosti pro nás všechny, abychom ji udrželi.