LETNICE NA SKLONKU PANDEMIE – „Duch lásky a síly” – sedm „plamenů” nad námi…
Letnice na sklonku pandemie
Slavností Seslání Ducha svatého se završuje doba velikonoční. V kontextu naší doby to ale může znamenat i jisté završení všeho, o co jsme se snažili v době nejhorších časů pandemie. Dá se říci, že jsme si každý prošli cestou naděje (advent), trpělivosti (půst), lásky a síly (Velikonoce, letnice).
Začali jsme adventem, očekáváním a nadějí na příchod Ježíše, Božího Syna, který nám ukáže cestu přes trýzeň koronaviru a všech dalších těžkostí života. Věnec adventní naděje nám symbolizoval stvoření světa, život člověka v dějinách s přesahem do nebeského království. Narozený Král sestoupil o Vánocích do dějin i do našich osobních životů. V síle adventní naděje a vánoční radosti jsme doputovali až k Popeleční středě.
V době postní se zavěšený věnec proměnil v Kříž svatého Otce Benedikta. Učili jsme se odmítnout hřích a další podoby zla a zápasit s ním silou modlitby, nikoli silami vlastními. Cesta modlitby exorcismu je účinným lékem, který pomáhá od strachu, smutku, letargie. Postupně se i strohá ramena kříže měnila v pomyslný strom života. Kříž je tak hoden oslavy, protože na něm zemřel Ježíš za nás všechny, pro záchranu každého člověka, každého vztahu, každého zákoutí lidské duše.
Svatodušní novénou jsme se připravovali na Letnice, které jsou stvrzením celé velikonoční zprávy o lásce Boha k člověku. Po Ježíšově nanebevstoupení jsme se nechali inspirovat slovy papeže Františka, abychom objevovali dar lásky a žasli nad ním. Láska překonává všechny obtíže a je především radostným darem a tvůrčí silou společenství jak v manželství, tak v církvi. O letnicích naší každodenní lásku přichází obejmout a zmnožit Duch Boží, sestupující do našeho středu v sedmi plamenech, v sedmi darech Ducha. V závěru letošní doby velikonoční ho nazýváme „Duchem lásky a síly,“ protože jsme díky němu překonali nesnadné období vrcholu pandemie. Zakusili jsme lásku Boha Otce, který splnil, co slíbil. A tak svým dětem, každému z nás, dává sílu překonat vše složité a těžké i dnes. To, co jsme prožili, je posilou do budoucna. To, co je za námi, dává úplně nový rozměr lásce, dává tak např. radost za každých okolností. Duch lásky a síly je darován každému z nás, je novou hybnou silou pro dobro našich mezilidských vztahů. Můžeme pozorovat, jak se jednotlivé „plameny“ uprostřed naší baziliky trochu pohybují v závislosti na naší přítomnosti. Duch je původcem našich hnutí a obohacuje nás, pokud my se obracíme k němu. Výrazné barvy plamenů značí z dálky sílu, ale zblízka zároveň ukazují na jemnost lásky. Jako v lidském životě je třeba nejen „hledět s odstupem“, ale také přijmout pozvání „do středu“, jak nás tomu učí papež František v povzbuzení Amoris laetitia.
