Postní impulsy břevnovské farnosti – ÚVOD

První impuls: Nedělní evangelium a Kříž svatého otce Benedikta

Druhý impuls: Křížová cesta a křížová cesta pandemií

První impuls

V Adventu jsme se připravovali na příchod Krista. Viditelným symbolem byl v naší bazilice zavěšený (alternativní) adventní věnec – Věnec adventní naděje. V bazilice nás stále provázel (připomínal naději) až do konce liturgického mezidobí. V době postní prožíváme dotek utrpení. Jsme stále svědky citelného utrpení napříč generacemi. Na kříži zemřel Boží Syn. Kříž je pro křesťany symbol smrti a života, konce a nového začátku. Uvědomíme si, že naši adventní naději můžeme „zúročit“ stále „na stejném místě“ (v našem kostele, pak každý z nás tam, kde žijeme a usilujeme o dobré vzájemné vztahy). Na našem „věnci“ se rozepne kříž. Věnec naší adventní naděje nás nepřipravoval pouze na vánoční svátky, ale na celý smysl Božího příchodu na svět. Kristus vzal na sebe naše trápení, naše nemoci, naši bolest a smrt (srov. Mt 8, 17). Naděje Kristova kříže dává sílu i nám v nesení křížů v době pandemie, chceme prožít zkušenost, že Kristus nese vše s námi, protože nejprve on věrně donesl své poslání a povolání až do konce. A nesl je v kříži až ke vzkříšení. To je inspirace i pro nás, má smysl vytrvat až do konce. Konec pro křesťana je synonymem proměny života a nového začátku – vše, i když se v našich životech děje cokoli, směřuje ke vzkříšení.

Kříž svatého otce Benedikta je zcela jedinečné zpodobení řeckého (rovnoramenného) kříže (s variantou vsazení do ováného věnce). Nástroj utrpení a smrti Ježíše Krista má v dějinách mnoho podob. Crux Sancti Patris Benedicti (Kříž svatého otce Benedikta) a jeho tradice se objevuje už v 11. století, kdy došlo k zázračnému uzdravení hraběte Brunona z Egisheimu. V mladém věku byl pokousán jedovatým zvířetem. Ve spánku viděl sv. Benedikta, jak mu klade na ústa kříž, a tak ho uzdravuje. Sv. Benedikt za svého života užívá kříž k mnoha nevysvětlitelným úkazům vedoucích k dobru a záchraně člověka. Na základě této dějinné zkušenosti se na kříži Benediktově objevují slova modlitby – exorcismu, která mají člověku pomoci v zápase o svoji důstojnost. Ta spočívá v dobrém a čistém smýšlení, slovech i skutcích. Jednotlivá ramena Kříže svatého otce Benedikta jsou propojena věncem, který spojuje vertikálu a horizontálu. Věnec a samotný kříž je osazen počátečními písmeny modlitby – exorcismu. Na kříži jsou písmena: na svislém břevnu C S S M L: Crux Sancta Sit Mihi Lux – Svatý kříž mi buď světlem, na příčném břevnu N D S M D: Non Draco Sit Mihi Dux – drak (tj. ďábel) ať mi není vůdcem. Na věnci (ve tvaru kruhu, nebo oválu) kolem kříže jsou písmena V R S N S M V S M Q L I V B:
Vade Retro Satana Numquam Suade Mihi Vana Sunt Mala Quæ Libas Ipse Venena Bibas
Odstup dále Satane a nikdy mi neraď. Marné je zlo, které nabízíš, ten jed si vypij sám.

V bazilice – v jejím pomyslném středu – je umístěno jednoduché ztvárnění Kříže svatého otce Benedikta. Na něm budou jednotlivá písmena modlitby každou neděli přibývat. Začínáme na věnci modlitbou za odvrácení všeho zlého, za odvrácení pokušení, abychom ve druhé polovině Postu okoušeli „světlo“ kříže, které nám pomáhá v orientaci složitým časem. 

Druhý impuls

V liturgii doby postní spadá obsah modlitby křížové cesty až do Svatého týdne. Avšak rozjímáme o této cestě Krista na Golgotu již během celé doby postní. Čtrnáct zastavení Ježíšovy křížové cesty můžeme letos propojit s vlastními zkušenostmi doby pandemie a zkusit se zamyslet, zda se naše životní události („zastavení“) nekryjí s jednotlivými zastaveními Ježíšovy cesty na Kalvárii. Dnes nemůžeme přesně rekonstruovat Ježíšovu cestu na Kalvárii, některá zastavení nejsou v Písmu, ale vytvořila je křesťanská tradice. Přesto jsou situace, ve kterých nechceme zůstat sami. Jistě najdeme mnoho paralel naší doby, času pandemie. Nejde o ještě větší prohlubování utrpení, to není třeba, to není smysl křesťanství. Ale naopak si připomeňme, že Ježíš se vydal do prachu země, do prachu životních cest. Objímá každodenní situace našeho života, nejsme tedy sami. Ve světle křížové cesty víme, že: „Žádná tma není tmavá; noc jako den svítí, temnota je jako světlo“ (Žalm 139, 12).

Křížovou cestu budeme postupně procházet celou dobu postní. Jednotlivá zastavení rozdělíme do pěti postních nedělí. Každou neděli nabídneme několik zastavení, nad kterými budeme následující týden uvažovat. Tato naše krátká zamyšlení, reflexe, meditace můžeme napsat na papír o max. velikosti A6, na druhou stranu lístku napsat číslo zastavení, kterého se týká a vhodit lístek do schránky připravené za tím účelem vzadu v kostele. Lístky budou každý týden připevněny pod jednotlivá zastavení malovaných obrazů křížové cesty v kostele.