Chybí nám společná liturgie, ALE…

Znovu jsme v situaci, která nedovoluje společné nedělní slavení eucharistie, ale dovoluje nám prožít jinou zkušenost společenství, vědomí, že patříme k sobě, že zůstáváme spojeni. Už nějakou zkušenost z jara máme. Neděle, Dies Dominica, den Páně – i když nemohu přijít na mši svatou, mohu žít církev s druhými (a sám ji tak budovat). Osobní modlitba, společná modlitba v rodině, otevření Písma, čtení nahlas (i když jsem sám), pozastavení se nad třeba jen jedním slovem.…, opakování toho slova, věty, výrazu…, pohled do rozžaté svíce v tichu, pohled na kříž, křížek, ikonu…, modlitba…, Credo atd. – to je zkušenost už pouštních otců. To vše není málo! Domácí bohoslužba není méněcenná za daných okolností.… Více ZDE.

Po prožití domácí bohoslužby mohu ještě prožít „poutní” část bohoslužby: přijít do otevřeného kostela ke svatému přijímání (případně přijmout svátost smíření). Náš kostel není zavřený! Pokud nemohu přijít do kostela pro svátost Eucharistie, svátost smíření, pak domácí bohoslužba není méněcenná! Pokud by někdo stál o návštěvu kněze, může se ozvat na uvedené kontakty v sekci KONTAKTY.