Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – odpustky

S podzimem přichází čas, který lidově nazýváme „Dušičky“ (2. listopadu). Význam těchto dnů nás má upevnit ve zdravém pohledu na život zde na zemi a na život po fyzické smrti, ve věčnosti (stav bez času).

Lidé vždy vzpomínali na zemřelé, vzpomínali na jejich život a vždy si představovali nějaký „prostor“, který člověka čeká po smrti. Naše víra dává tomuto „prostoru“ konkrétnější obrysy. Z pohledu víry nejde ani tak o prostor, jako o stav (a už vůbec ne v této souvislosti o pohádkové představy dušiček kdesi v rybníce pod pokličkami). Člověk je ze své lidské přirozenosti chybující, hříšný. Bůh – Ježíš z Nazatera nám dává šanci, jak zvítězit nad touto vrozenou dispozicí ke zlu. Bůh vstoupil do našeho života a přinesl nám to, co nazýváme svatostí. O ni má každý křesťan usilovat. Neznamená to, že už nejsme schopni jednat zle, ale můžeme dokonale litovat všech špatností, chyb a hříchů. Bůh nám odpouští. Tak se staráme o svou duši – stav našeho vědomí, je to hodnota našeho života, kterou nejde lidskými prostředky zvážit. Proto je pro nás útěchou a nadějí, že celý náš život jednou zhodnotí Bůh, který vidí veškerý kontext našeho života. Proto se modlíme za duše našich zemřelých, aby je Bůh přijal do stavu svatosti. Aby jim odpustil. Odpustek není totéž co odpuštění.

Že stav svatosti je reálné pokračování života po smrti, dokládá nekonečný seznam těch, kteří byli před námi a vzali nabídku Božího odpuštění ve svém životě vážně. Proto nejprve slavíme Všechny svaté (1. listopadu).

Odpustky lze letos mimořádně získat po celý měsíc listopad. 

Aktuální informace k letošnímu prožití na webu cirkev.cz