Povzbuzení pro dnešní den

Slavnost Těla a Krve Páně

Dt 8, 2 – 18

Pamatuj na celou cestu.

Vzpomenout si na ten nejkrásnější výlet? To by asi nebyl problém. Ale který to byl a za jakého počasí? Fatalista by mohl říci, že celý náš život je jen „výlet,“ tzn. vydat se z bodu A a zpět se do něj vrátit? Víme, že s lidským životem tomu úplně tak není, a přece lze náš život přirovnat k cestě. Cíl není v místě, odkud jsme vyšli, z lůna svých rodičů, ale v Bohu. Ale i tak je naše narození darem od Boha, tedy původcem je on sám, Stvořitel, Pán všeho, života i smrti, On stojí na počátku i konci. Dnešní den, milí farníci, je oslavou této životní cesty. Cestu z rukou Stvořitelových do náruče Otcovy „zmapoval“ Mojžíš se svým lidem a dnes ji nám připomíná. Povzbuzuje k dobré paměti, která vede k vděčnosti za vše, co jsme na cestě prožili. Dnes si tedy zvláště uvědomme jednu z etap, která je snad již za námi, nebo alespoň jsme získali jistý odstup k reflexi. Mojžíš je předobrazem Mesiáše, Vykupitele. Poznali jsme Krista, Ježíše z Nazareta jako Spasitele. Pamatujme na celou naši cestu, berme náš život ne jako několik útržků, ale jako celý „záměr“ Dárce života, pak vše bude postupně do sebe zapadat, pak budeme nacházet souvislosti, budeme mít o to více důvodů k vděčnosti, i když v „zemi zaslíbené“ není vše ideální, je s námi Ten, který nám slíbil, že se stane pokrmem i pro ty nejhorší časy. S ním není žádný čas ztracený a bezcenný. „Chléb, který já dám, je mé tělo obětované za život světa“ (Jan 6, 51; srov. vv.51 – 58). Dnes děkujeme, již společně, za dar Těla a Krve, za dar pokrmu na cestě, na celé cestě života. Ježíš se nám pod způsobami chleba a vína dává jako pokrm. Je to předmět víry, je to dar, neviditelný Bůh se stává kontaktním. Co víc, pokrmem…

Oslavme společnou eucharistií dar, který jsme o Velikonocích společně slavit nemohli. Pokojný a požehnaný den! + P. Václav