Povzbuzení pro dnešní den

12. května 2020 – Svátek Výročí posvěcení katedrály

Jan 14, 27 – 31a

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla.

Není snadný návrat ke školní výuce, někteří rodiče už jsou dost unavení a touží po návratu dětí do škol. Není to lehký čas ani pro pedagogy všech úrovní, podobně touží po návratu k běžné praxi, k návratu za katedru. V normálních podmínkách každý učitel potřebuje mít fyzický kontakt s žáky, potřebuje být slyšen, potřebuje sledovat reakce studentů. Školní katedry jsou vyvýšená místa, odkud učitel vede vzdělávání svých svěřenců. Řecké slovo katedra překládáme jako stolec, křeslo, trůn. Označuje místo, z něhož pověřený vykonává své poslání. Nástupci apoštolů, biskupové jsou pověřeni k vedení svého lidu. Symbolem tohoto jejich pověření je konkrétní místo, katedra, ta stojí v kostele, který se nazývá katedrála a je místem jednoty Božího lidu kolem svého biskupa. Tedy ecclesia cathedralis (katedrální kostel, katedrální církev – církev shromážděná kolem katedry), katedrála je společným domem Božím všech na určitém území, v diecézi. Jako slavíme posvěcení naší baziliky, tak slavíme i Výročí posvěcení naší katedrály. Ještě více si můžeme uvědomit tento rozměr církve při naší společné aktivitě ve farnosti, při stavbě symbolického domu církve v našem kostele. Každý kvádr a kámen není jen součástí našeho lokálního domu, církve, ale patří i do větší stavby, do rodiny pražské arcidiecéze. I my jsme součástí stavby (kameny) pražské katedrály… Jsme živými kameny duchovního chrámu celé diecéze. Dílo našich předků zhmotněné v naší katedrále oslavuje Boží velikost a zároveň blízkost. Dnes si můžeme uvědomit vděčnost za naši domovinu, rodinu církve, do které patříme. Každé naše lidské dílo ať je chválou Boží (srov. Žalm 145, 12 – 13) i v nejistých dobách…

Ježíš nám dnes zanechává svůj pokoj (srov. Jan 14, 27). Přeji nám přes veškeré únavné úsilí v našich domovech pokoj Kristův. + P. Václav