Povzbuzení pro dnešní den
28. dubna 2020 – Úterý po 3. neděli velikonoční
Jan 6, 22 – 29
Pravý chléb (k) života(u).
„To je mana nebeská,“ říkáme, když se nám dostane pomoci v nesnadné situaci, v takém stavu, kdyby člověk přítele pohledal. Ježíš dnes pokračuje ve výkladu pojmu chléb a pokrm v lidském životě. Učedníci a nasycený zástup (srov. Jan 6, 1 – 15) se za svůj život doposud nesetkali s tím, co onen Mistr z Nazareta koná. Zcela nová zkušenost jim otvírá srdce k novému stylu přemýšlení a uvažování o životě. Naše zkušenost s nakažlivou nemocí, celosvětovou pandemií, vrhá nové světlo na naši velkoměstskou praxi nákupu v supermarketech, ale už i malometrážních obchodech s potravinami, kde je na výběr deset druhů chleba a nespočet druhů jiného pečiva. Nevíme, který chléb si vybrat. Během několika dnů a týdnů toto vše bylo do značné míry nedostupné. Na druhou stranu nouzový stav je příležitost k solidaritě a našeho hlubšího uvědomění si nedostatku a strádání lidí v chudých zemích, v oblastech, kde válka, politická situace atp. nedávají ani těm nejpotřebnějším šanci k přežití, natož k důstojnému dožití. Všichni máme své předky a kořeny v putování Izraele pouští a v situaci Vyvoleného národa, jak jej líčí 16. kapitola Exodu. Židé tehdy zoufali a reptali. Prý jim bylo dobře v Egyptě. Nebojme se aplikace na naši situaci. Nebojme se jít dále pouští našeho života. Na tuto analogii se nyní díváme už trochu jinak. Ale je to „poušť” směřující k plné svobodě. Co by přinesl návrat zpět? Nebo i částečný návrat před situaci biblického hladu na poušti, návrat před pandemii? Z vědeckého hlediska (medicínského a jiných oborů) víme, že návrat je nesmysl. Všichni nějak podvědomě cítíme, že už nelze jít tou původní cestou jako před pandemií ve všech ohledech: v poměru vzájemných vztahů, ohledu k planetě Zemi, ve vztahu k lidskému zabezpečení, ve vztahu např. k potravinám, ke chlebu vezdejšímu… Naše víra nám v tomto novém pohledu pomáhá. Prosme o dar správně uchopit tuto příležitost. Velikonoční zvěst ukazuje na skutečný pokrm, na bezpečnou výbavu, které je třeba při cestě ke skutečné svobodě (od všech zlých a dočasných návyků, od nelásky a přehnané sebelásky k lásce Ducha svatého). Exodus, putování Izraelitů je naší školou, ve které poslední kapitolu otevřel Ježíš. Zprvu neznámý, ale stále znovu poznávaný, zvláště po zmrtvýchvstání (srov. např. Lk 24, 13 – 35). On je ten chléb (srov. Jan 6, 35). Mějme hlad po tomto chlebu života. Jen On, Kristus, pravý Chléb života, je tím, kdo skutečně zasytí a uspokojí naše touhy a potřeby. Kdo především vede po cestě přítomnosti, nikoli sentimentálních návratů do minulosti „plných egyptských hrnců“ (srov. Ex 16, 3).
Radostný den, milí farníci, den, plný důvěry v Toho, kdo nás vede, kdo je naším Chlebem života! + P. Václav
