Povzbuzení pro dnešní den

26. dubna 2020 – 3. neděle velikonoční

Lk 24, 13 – 35

Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi.

Děti jsou citlivé na situace, s nimiž mají rodiče starosti. Například návrat tatínka z dlouhé služební cesty, který se odkládá, tatínek nemůže přijet tak, jak původně řekl. Nebo něco mnohem vážnějšího, velké neshody mezi rodiči vedoucí k hlubokým rozporům. Děti v takovou chvíli instinktivně hledají bezpečí, někdy se schovají pod stůl, nebo jinam, aby měly „střechu“ nad hlavou, aby měly jiný ochranný prostor kolem sebe… Dovedeme si jistě představit zklamání učedníků, rozčarování nad bídným koncem jejich Mistra na kříži, všechny ty zmatky a nejistota… Víme, že přežije-li člověk např. opravdu vážnou dopravní nehodu, tak pod vlivem šoku má tendenci dostat se jakýmkoli způsobem z místa hrůzy. Učedníci byli v podobném stavu a dovedeme si představit, jak zmatená musela být jejich mysl. Chápeme, že v tom všem rozrušení Ježíše nepoznali, Zmrtvýchvstalého… Nicméně po společné cestě touží, aby s nimi onen neznámý pocestný zůstal. Přiblížili se cíli, vzdálenost šedesáti honů se naplnila (srov. Lk 24, 13). Ježíš chtěl naznačit, že jeho cesta návratu k Otci ještě není u konce, ale učedníci cítí zcela přirozenou potřebu přístřeší po dlouhé cestě, ale hlavně, aby s nimi ten moudrý muž zůstal. „Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi“ (Lk 24, 29). Vše pokračuje velmi lidsky bez nějakých dramatických scénářů, které by naznačovaly zázrak. Ale právě k němu dojde. V bezpečí domu, v prostředí, které umožňuje klidnější atmosféru, přátelské zázemí, a přitom jde o běžný lidský zvyk na sklonku dne uchýlit se do příbytků. V takové chvíli dochází k prozření učedníků. Ježíš se projevuje jako ten, kterého znali, ale nepoznali. Tolikrát s ním stolovali, tolikrát pod jednou střechou a dnes jinak a nově, tak, jak si to určitě při odchodu z Jeruzaléma nedovedli představit, natož domyslet. Dnes v domě emauzském jsou položeny jedny ze základů zrodu církve o Letnicích. Pozvěme Krista vzkříšeného do svých obydlí, pozvěme třeba zprvu nepoznaného tam, kde už s ním zkušenost máme a poprosme o to, aby on lámal chléb našeho života. Aby on připravil „krmi” života věčného. Společná hostina, společné jídlo je základem eucharistie. Prosme o dar čistého zraku uvidět, co znamená naše přítomnost, co přináší lámaný chléb našeho života, který třímá v rukou zmrtvýchvstalý Kristus.

V naší farnosti dnes zahajujeme (především pro děti) pomyslnou stavbu domu, která má vyrůst společným úsilím celých rodin i jednotlivců v naší bazilice (viz článek na stránkách). Připravme se tak na narozeniny církve, kterými budou Letnice, když byli všichni společně pohromadě spolu s Ježíšovou matkou Marií… (srov. Sk 2, 1 – 2).

Požehnanou neděli velikonoční! + P. Václav