Povzbuzení pro dnešní den
24. dubna 2020 – Pátek po 2. neděli velikonoční
Jan 6, 1 – 15
Jak nasytit velký zástup?
„Nic není starší než včerejší noviny,“ jistě známe toto pořekadlo. Včera bylo opravdu včera, situace se mění každým dnem. Hledáme řešení v nepřehledné situaci. Možná zpětně vidíme to, jak před koronavirem bylo „vše v pořádku“ a naše tehdejší složité rozhodování nebylo vlastně tak složitým. Teď není čas na nostalgii, ale na přítomný okamžik. Ve stejné nepřehledné situaci se ocitli učedníci s Ježíšem, když dav lidí se jen zvětšoval a nastal problém zajištění stravy pro tak velký zástup (srov. Jan 6, 5). Ježíš „pracuje“ s tím, co má. Respektive s lidmi, které má kolem sebe. Učedníci nebyli specialisty na manažerské řízení veřejných shromáždění, ale byli otevřenými a reagují na danou situaci v přítomnosti Ježíše, Syna Božího. Přes základní zprávu dnešního evangelia o nasycení zástupů nebojme se dotknout i tohoto druhého plánu radostné zvěsti. Učedníci konají v přítomnosti Ježíše a v jeho moci. Proto může dojít k podivuhodnému nasycení z toho mála, co v danou chvíli našli. I my, drazí farníci, pracujeme už několik týdnů doma (v práci) s tím, co máme, co najdeme, co nám zbyde… Je to zlé? Ne, pokud jsme s Pánem. Nemusíme se bát, když jsme s Ježíšem, i když situace je nepřehledná a my nevidíme na konec, nevidíme resumé. Ještě pak sebrali plné koše zbytků jídla (srov. Jan 6, 13). Kdo by to byl řekl v nouzové situaci na začátku? Taková je pomoc Boží, takový je Bůh překvapující. Jak asi učedníci zírali na zbylé pečivo… I po této naší současné nouzové situaci jednou zbydou „plné koše.“ Počítejme, že to opravdu mohou být pouze koše s kousky zbytků… Ale to je přeci naděje! Naděje ne námi vysněná, ale taková, jakou dává Bůh. Jako když chytáme vodu ze střech v době sucha. Sudy s dešťovou vodou jsou takovými biblickými koši zbylých kousků… Nevíme kolik a kdy naprší, ale víme, že něco zachytíme… Stejně tak, ruku na srdce, nevíme, kdy a zda tyto „koše“ zbylé po pandemii vůbec uvidíme. Ale takové je naše dnes, nikoli včera ani zítra, to je naše přítomnost. Jako učedníci nechápali, jak může Mistr nasytit tisíce lidí z pěti ječných chlebů a dvou ryb (srov. Jan 6, 9). Ale šli s ním již nějakou dobu, a to jim dávalo naději i v nepřehledné situaci. Nejsme na tom stejně? Přijměme i takovou aplikaci dnešního evangelia. Věřte, že (nějaké) „koše“ již jsou připraveny!
Neboj se, jen věř! Přeji nám rozvahu a moudré hodnocení všech informací a zpráv. Pokud budeme věřit hlavně evangeliu, pak i ta ostatní sdělení budeme umět moudře posuzovat. Věříme živému Bohu! + P. Václav
