Povzbuzení pro dnešní den

21. dubna 2020 – Úterý po 2. neděli velikonoční

Jan 3, 7 – 15

Uvěřit vlastnímu životu.

Máme dost starostí se současnou situací. Jak ještě být pozornými k tajemství(m) víry? Nikodém se dnes Ježíše ptá, jak se člověk může narodit znova (srov. Jan 3, 4). Nemůžeme se vrátit do lůna své matky, není cesty zpět. Bůh ale nepůsobí v „jiném duchu,“ respektuje své vlastní dílo, věří sobě samému, jestli se to vůbec takto dá říci… Nezničil svět ani nás, ale poslal svého Syna, aby nám už v tomto životě dal novou šanci. Je to tak velká příležitost, se kterou žádný člověk neměl zkušenost. A přece způsob, jakým Bůh zachraňuje člověka, se odráží v lidských zkušenostech a prožitcích. Vzpomeňme na Poslední večeři, na apoštola Petra při Ježíšově věznění, na Marii a Jana pod křížem na Kalvárii, na Marii Magdalskou u prázdného hrobu, na Emauzské učedníky, na apoštola Tomáše. To jsou všechno reálné situace známé už z dávné lidské zkušenosti: stolování, zapření, smrt, zmar po všem tom utrpení, rozrušení, nedůvěra. „Mluvíme o tom, co známe, svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte“ (Jan 3, 12). Ježíš Nikodémovi popisuje to, jak mluvil a o čem mluvil. Není to „mimozemská“ řeč, je to lidem vlastní jazyk životní zkušenosti. Nikodém tomu nemůže uvěřit. Nevidíme se jako v zrcadle? „Jak se to může stát?“ (Jan 3, 9) ptá se Nikodém, ptáme se my. Nevěříme-li evangeliu, živému Ježíši, pak nemáme rádi sebe ani nevěříme vlastní realitě, vlastnímu životu. Nový život, o kterém hovoří Ježíš, je nám tak blízko. Znovuzrození znamená uvěřit vlastnímu životu. Přijmout život a říci si: tak to Bůh chce, tak to pro nás připravil, žijeme zde, ne jinde (i kdybychom třeba chtěli). Přijetí sebe, přijetí druhých, přijetí Božího záměru. Dnes, milí farníci, máme příležitost zamyslet se nad tím vším, třeba neuvěřitelným, nad přítomností (i v nouzovém stavu), nade všemi stopami vzkříšení, narození z Ducha svatého, nového narození, buďme pozorní k závanům Ducha (viz Povzbuzení 20. 4. 2020).

Hodně trpělivosti s přijetím sebe! + P. Václav