Povzbuzení pro dnešní den
16. dubna 2020 – Čtvrtek v oktávu velikonočním
Lk 24, 35 – 48
Dotkněte se Krista a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti.
Pracovní rukavice, to je pomůcka pro zahradníky, kteří připravují jarní setbu. Co ale takové rukavice na rukou strýčka znamenají pro malého synovečka? Ke strýčkovi se pak neradno přibližovat, i když je babička blízko. Najednou se z lidské ruky stane neznámý tvor s podivnými velkými pařáty… Nebojíme se i my, dospělí, jinakosti, kterou neumíme vysvětlit? Takovou zkouškou víry prošli učedníci. Vypravovali o tom, co se jim přihodilo (cestou z Jeruzaléma, viz Lk 24, 13 – 35), v tom Kristus stojí uprostřed nich s přáním pokoje (srov. Lk 24, 36). Není to necitlivé? Podivné zjevení vzkříšeného Pána, a ještě podivnější přání pokoje… Ale Bůh vstupuje do života člověka podivuhodně. Zjevuje se mezi učedníky, kteří vypravují o svém prožitku, o zkušenosti se Zmrtvýchvstalým. Ano, Bůh vstupuje do lidského života i takto. Když rozmlouváme o Kristu, může to způsobit úlek, údiv nad tím, co se právě odehrává. Musí být Boží zásah vždy hoden úleku? Jistě, patrně nepůjde vždy o takové drama, jako v evangeliu, ale chvíle setkání se Zmrtvýchvstalým mohou být opravdu zasahující… Takové okamžiky upozorňují na autenticitu naší víry, zda opravdu věříme jedinému Bohu. Nemají v našem životě přeci jen místo nějací jiní bůžkové, duchové, znamení, čáry, karty, hvězdy, tantry…, hororoskopy…??? Pravda vzkříšení nás může zasáhnout jako blesk z čistého nebe. Je to pravda smývající nánosy nevěrností, pročišťující srdce od model, strachů z „vrzání parket…“ Je to skutečný Bůh a člověk Ježíš, který stojí uprostřed nás. Učedníky dokonce Vzkříšený prosí o něco k jídlu. Tak hmotná je realita vzkříšení, povstání ze smrti k životu. Celý život se učíme zbavovat strachu a spoléhat na Boží ochranu. Otcovská náruč nás objímá, pokud my věrně objímáme Otce. Strach z neznámého úkazu je přirozený, ale jsme-li čistého srdce, bát se brzy přestaneme. Věříme-li v Krista, nemusíme se bát „čarovných rukavic“ (i když je jich v dnešním světě mnoho). V tom potřebujeme, tak jako putující Izraelité z Egypta (srov. Ex 32, 1 – 14), dospět, a může to nějakou dobu trvat. Času ale není nazbyt!
Otevřenou mysl k porozumění vám přeje a k celému dni žehná + P. Václav
