Povzbuzení pro dnešní den

24. března 2020 – Úterý po 4. neděli postní

Ez 47, 1−9.12

Velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. 

Dnes se zpožděním, milí farníci, protože jsem se právě vrátil z Východních Čech s velikonočními svícemi pro letošní svátky. Dnešní den k cestě do Pardubic jsem zvolil, aniž bych věděl o textu z Ezechiela připadajícím na dnešek. Velikonoční svíce a proroctví versus předobraz našich Velikonoc… Křestní voda velikonoční Vigilie symbolicky vytéká z chrámů, aby obmyla a uzdravila stvoření. Člověk se potřebuje nořit do očistných proudů (dnes více, než kdy jindy), které stékají do krajin lidských životů. Vezmeme-li starozákonní popis vidění s trochou představivosti, tak opravdu potok Brusnice, který vyvěrá ve Vojtěšce, teče téměř pod naším chrámem směrem na Východ… A stojíme-li u velkého rybníku pod klášterem, pak skutečně voda vytéká „z pod chrámu.“ Ale dost s roubováním myšlenky na text. Má to být zcela naopak. Pro suché podnebí Svaté země znamená jakýkoli pramen vody životodárnou sílu. O to více, když pramen se mění v potok a sílí v řeku, „která se přebrodit nedala“ (srov. Ez 47, 5). Ezechiel nám má pomoci v přípravě na Velikonoce tím, že si uvědomíme sílu křestní vody, obmývající člověka z hříchu a smrti. My, kteří jsme byli pokřtěni, si připomeneme svůj křest, katechumeni touto vodou budou znovuzrozeni k životu. Po letech praxe víry potřebujeme vědět, že i ten nejjemnější pramínek znamená budoucí řeku milosti Boží. Řeku čistící moře, řeku, v níž se hemží ryby, řeku uzdravující. Žasneme dnes nad vyčištěnými kanály Benátek, kde se pod gondolami prohání ryby, i delfíni, jako by chtěli zazvonit na kampanile Dómu sv. Marka a svým dorozumívacím systémem nám prozradit, skoro se mi chce říci, na popud papeže Františka, člověče, co všechno se musí stát, aby Země mohla být uzdravena. To musí člověk být nemohoucí…, aby mohl být pročištěn Boží svět, stvoření, příroda…? Asi ano. Jinak nám není pomoci. Přátelé, co vše najednou tato doba (korona)virové rány odkrývá… Ale Bůh nechce nemoc a smrt člověka, on nechce smrt, ale život (srov. Ez 18, 23; 33, 11). Tato velikonoční voda života vyvěrající z chrámů do všech stran znamená uzdravení. To uzdravené moře světa dává život rybám (ryba – poznávacím znamení křesťanů). Pochopení souvislostí dnešní situace a nabídnuté pomoci Boží znamená pro člověka uzdravení. Bůh nás zve k otevřeným očím, uším…, k otevřenému srdci. Protože i tato doba je šancí, vidět, co nevidíme jindy, nechat uzdravit, co jindy z nějakého důvodu uzdravit nelze.

Zdravím všechny z kláštera na Brusnici, žehnám všem, kdo chtějí vstoupit do uzdravující řeky Božího milosrdenství.

+ P. Václav