Popel je symbolem pomíjivosti člověka. Naši předkové ale dobře věděli, že zároveň pomáhá životu, očišťuje a chrání. To, co se nám rozpadá pod rukama, může být proměněno novým začátkem. Proto se necháváme značit popelem, ne proto, že je vše ztraceno, ale pro novou šanci – být lepší. Aby z nás nezbyl jednou opravdu jen ten popel…
Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha (Žalm 51, 12)