Proč nemůžeme vyvětrat kostel?

Venku už chodíme jarně oblečeni, ale v kostele pořád zima. Proč? Proč nelze (náš) kostel jednoduše vyvětrat a vpustit jarní (letní) klima?

Naše bazilika je historickou stavbou z opukového kamene. Šířku zdiva lze v některých částech měřit i v jednotkách metrů. Takové zdivo má tu vlastnost, že dlouhodobě absorbuje chlad v zimním období, a naopak teplo v létě. Pokud je dlouhodobě mráz, zdi kostela promrznou, pokud je dlouhé léto, pak vnitřek kostela funguje jako akumulační kamna. Nejméně příjemně se tyto vlastnosti kamenné stavby projevují na jaře, kdy zdi kostela jsou promrzlé a nějaký čas „vydechují” chlad. Pokud do chladné uzavřené prostory vpustíme teplý vzduch, nastává kondenzační efekt („otevřená lednička”), tzn. sráží se voda na stěnách, co hůře na historickém mobiliáři včetně např. zrestaurovaných obrazech. Daleko nejhůře prudkou změnou teplot trpí mechanické varhany (stavěné z přírodních materiálů a někdy miniaturních součástek citlivých na změny vlhkosti). Protože oprava historického mobiliáře je nákladná, musíme brát ohled na tyto fyzikální zákony. Navíc, pokud bychom nechali otevřené dveře, zdi kostela budou stejně znovu ochlazovat celý prostor. Řešení je jednoduché: Na nějaký čas si vzít s sebou do kostela teplejší oblečení. Kostel se bude postupně ohřívat. Teprve až se pozvolna (dle venkovní teploty) ohřejí zdi kostela v celé šíři, pak možno větrat kostel. Ono „postupné ohřívání” oceníme zejména v létě, kdy budeme vděčni, že je v kostele příjemný chládek…

Trpělivost… Ve srovnání s problémy jiných křesťanů v jiných částech světa je tento „problém” úsměvný…