Vigilie Zmrtvýchvstání Páně – pozvání a průvodce
Velikonoční Vigilie začíná u sv. Markéty ve 20.30. Při ní přijmou iniciační svátosti naši čekatelé křtu Ladislav Jůna, Jaroslav Bartoš, Veronika Pokorná a Markéta Králová. Poprvé ke svátosti eucharistie (první svaté přijímání) přistoupí také Gabriela Beňačková. Přijďme je podpořit a poděkovat za tento čas milosti a spásy, který nám opět Bůh nabízí. Po skončení obřadů následuje agapé ve farních prostorách – přinesme něco na společný stůl.
S příchodem tmy začíná největší slavnost liturgického roku, nebo, jak říká svatý Augustin, “matka všech vigilií”, bdění, jehož základním smyslem je připomínka smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Dnešní noci si však, v kontextu neoddělitelného spojení s dějinami prvního Božího lidu — Izraele, připomínáme i ty události, které ve vztahu k Ježíši Kristu nabývají pro nás předobrazného smyslu. Je to slavnost beránka, jehož krví jsou pomazány dveře izraelských domů tu noc, kdy Boží posel prochází egyptskou zemí a hubí vše prvorozené Egypťanů, pouze beránkovou krví označené příbytky přechází — odtud pascha, tedy přejití. V noci také převádí Bůh svůj lid suchou nohou přes moře z otroctví ke svobodě. Záchrana skrze krev beránka se plně uskutečňuje v definitivní oběti pravého beránka – Krista, cesta Božího lidu ke svobodě prostředkem rozdělených vod nás uvádí do smyslu křestního ponoření v Kristovu smrt, v níž On nad smrtí zvítězil, a my si tuto noc připomínáme, že Kristův přechod ze smrti do života je nám zárukou naděje, že i my můžeme díky jeho výkupné oběti přejít ze života pozemského k věčnému bytí.
Liturgie veliké noci má čtyři části:
— slavnost světla, v níž nám žehnání ohně, zapálení velikonoční svíce – paškálu a svíce další, od něj zapalované, připomínají, že vzkříšený Kristus je světlem světa; “Exsultet”
— bohoslužbu slova, která nám v devíti čteních (7 SZ — po posledním zpěv “Sláva na výsostech Bohu”, zvony, 2 NZ) ukazuje, jak Bůh v dějinách vede svůj lid;
— křestní bohoslužbu, při níž katechumeni přijmou základní svátost uvádějící do života s Kristem a všichni ostatní si ji připomeneme v obnovení křestního vyznání;
— slavení eucharistie, při němž jsme jako Boží rodina zváni ke společné hostině u Kristova stolu.
Kněz s asistencí vyjde před hlavní vchod do baziliky, k místu, kde bude posvěcen oheň. Tam se také všichni shromáždíme. Po posvěcení ohně a zapálení velikonoční svíce vstoupíme v průvodu do baziliky. V čele bude nesena velikonoční svíce jako symbol světelného sloupu — tedy Boha — jenž vedl svůj lid z otroctví ke svobodě a též jako symbol vítězného Krista, který nás vede ke světlu věčnosti. Na trojí zvolání “Světlo Kristovo” odpovídáme “Sláva tobě, Pane”, při druhém zvolání (pod kůrem) si od velikonoční svíce (paškálu) zapálíme své svíce — ty jsou připraveny u vchodu do baziliky.
