Všichni svatí, „Dušičky,” odpustky

S příchodem podzimu přichází čas, který lidově nazýváme „Dušičky.“ Zní to tajemně až melancholicky. Ale význam těchto dnů nás má upevnit ve zdravém pohledu na život zde na zemi a na to, co následuje po fyzickém životě (stav bez času).

Lidé vždy vzpomínali na ty, kteří zemřeli, vzpomínali na jejich život a vždy si představovali nějaký „prostor“, který člověka čeká po smrti. Naše víra dává tomuto „prostoru“ konkrétnější obrysy. Z pohledu víry nejde ani tak o místo, ale o stav. Člověk je ze své lidské přirozenosti chybující, hříšný. Bůh – Ježíš z Nazatera nám dává šanci, jak nad touto vrozenou dispozicí ke zlu zvítězit. Vstoupil do našeho života a přinesl nám to, co nazýváme svatostí. O ni má každý křesťan usilovat. Neznamená to, že už nejsme schopni zla, ale že ho můžeme dokonale litovat a Bůh nám odpouští. Tak se staráme o svou duši – stav našeho vědomí, je to jakási hodnota našeho života, kterou nejde lidskými prostředky zvážit. Proto je pro nás útěchou a nadějí, že celý náš život jednou zhodnotí Bůh, který je nade vším. Proto se snažíme o svatost a oslavujeme ty, kteří už ji dosáhli. „Seznam” svatých není nikdy uzavřen. Proto do něj může patřit každý. Modlíme se proto i za duše našich zemřelých, aby je Bůh přijal do stavu svatosti. Aby jim odpustil. Odpustek tedy nezískáváme pro sebe, ale patří těm, kteří čekají na odpuštění ve stavu očišťování (očistec). Pro nás žijící v tomto čase je tato snaha (modlitba) jednou z cest ke svatosti.

1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den lze při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky. Kromě tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého Otce) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a vyznání víry. Od 1. 11. do 8. 11. lze získat po splnění tří obvyklých podmínek denně plnomocné odpustky, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné.