Betlém v naší bazilice

Metoděj Florian a břevnovský betlém

Významný představitel českého betlémářství minulého století pocházel ze Staré Říše u Jihlavy, kde se narodil 5. prosince 1904 ve výjimečné rodině Josefa Floriana.

Hudba a výtvarné umění, ke kterým projevil sklony v dětství, ho provázely celým životem. Klavír, varhany a hudební teorii studoval u Otty Alberta Tichého a prof. Bedřicha Widermanna, zároveň od mládí pracoval v nakladatelství svého otce. Jeho dřevoryty se často vyskytují zvláště v edici Nova et vetera. V roce 1926 začal se svými sourozenci tisknout na ručním lisu bibliofilské tisky.

„Za svůj život vyřezal okolo čtyřiceti velkých betlémů pro kostely a pravděpodobně stejný, ne-li větší počet betlémů menších pro radost svých známých a přátel. Největší ‚slovácký‛, se čtyřmi desítkami figur, mají v Lanžhotě a blízké Tvrdonice se mohou dokonce pochlubit i jeho betlémem pohyblivým“ (M. Zábranský, Metoděj Florián). Pro jeho tvorbu jsou charakteristické motivy českých a moravských lidových koled („…pastuškové jedli kaši z hrnka“). „Ač řezbář neprofesionál, dokázal zvládnout velmi dobře technickou stránku řezby“ (V. Vaclík, Encyklopedie betlémů, Ústí nad Orlicí 1999).

Od roku 1935 byl varhaníkem zdejšího kostela. Jeho byt v patře západního křídla Sartoriova konventu (dnes hotel Adalbert), kde měl i klavír, nezapomenutelně voněl hoblinami, fermeží a barvami.

Po násilném rozpuštění zdejšího konventu v roce 1950 se M. Florian vrátil na Moravu. Proslavil se ilustracemi Zbojnických písní Bohuslava Martinů. Varhaničil u sv. Jakuba v Jihlavě (1965 — 1975), řezal betlémy a vytvářel knížky, které ručně psal, ilustroval i vázal. „Další jeho oblíbenou činností byla každoroční výroba vánočních a velikonočních gratulací pro své přátele. Byly to kolorované dřevoryty lidových postaviček.“ „V osmdesátých letech již jeho tvorba ustává“ (M. Zábranský, Metoděj Florián). Zemřel 3. prosince 1987 a je pohřben ve Staré Říši.

Jaký betlém byl v našem kostele dříve? Betlémář Jan Roda ve své práci Floriánův břevnovský betlém uvádí: „V knize patera K. Procházky O betlémech je kratičká zmínka o tyrolském betlému v Břevnově. Blíže neurčený betlém od Svaté Markéty byl zachycen i na jedné starší pohlednici.“ Ze svědectví pamětníků víme, že o některých Vánocích (nejspíš po r. 1940) byl betlém kostela sv. Markéty rozkraden. Tato skutečnost se stala podnětem pro místního ředitele kůru k vyřezání nového betléma; jako datum dokončení se uvádí buď rok 1942 nebo „po r. 1945“ (V. Vaclík, Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě, Praha 1990). Florian rychle reagoval a během roku byla alespoň větší část hotová. Farníci se chodili dívat, jak jejich varhaník řeže nový betlém, a přitom jim vyprávěl, proč tu kterou postavu modeluje právě tak. Na dotváření pracoval ještě v následujících letech (s vyřezáváním oveček mu snad pomáhal jeho bratr Gabriel). M. Florian je autorem 26 figurek osob. Za zmínku stojí malebnost, s jakou pojímá lidové postavy (pastýři, daráci, ponocný, selka atd.). Víme s jakým zaujetím autor modeloval ostré rysy jihomoravských venkovanů, snad i za poslechu vážné hudby. Divákovi jistě neunikne i množství zvířecích figurek (celkem 47). Zaujmou například figurky slona, velblouda a koně, které se v betlémech vyskytují často, ale zde ztvárněné typickým Florianovým rukopisem. Nutno podotkout, že se část figurek ztratila. Alegorický betlém tvoří 17 kusů staveb z masivního dřeva a překližky. Základní ideou je komplex venkovského statku, přičemž je akcentován chlév jako přístřeší pro Svatou rodinu. V pozadí městská kulisa výmluvně znázorňuje město Telč. Několik dalších venkovských stavení připomíná charakter krajiny, z které M. Florian pocházel. Součástí betléma jsou i různé doplňky (studna, nařezané dříví, ohniště aj.). Zajímavá je otázka krajiny a pozadí — nevíme, zda je autor stačil vytvořit. Podle dochovaných fotografií lze usoudit, že uspořádání staveb, krajina i umístění procházely pestrým vývojem a že za šedesát let existence betléma byl vždy dán prostor fantazii stavitelů a aranžérů. V osmdesátých letech tehdejší farní vikář P. Alois Kánský zadal namalování noční oblohy jako pozadí zdejšímu farníkovi a grafikovi Antonínu Kalcovskému, který se svého úkolu zhostil mistrně; v tomto období také restauroval figurky.

Po roce 1989, s návratem benediktinů do Břevnova, byla iniciována převorem P. Prokopem Siostrzonkem celková revize. Vytvoření pevného modelu krajiny se ujali farníci Bohuslav Šafařík, který zhotovil dřevěné korpusy všech tří panelů a Antonín Kalcovský ošetřil celek po výtvarné stránce (na betlému pracoval už dříve). V této době byl betlém umístěn jako dnes (místo se vzhledem k dispozici chrámu jeví jako ideální), ale pod úrovní menzy bočního oltáře sv. Václava a zasahoval více do prostoru lodi baziliky. B. Šafařík vyzvedl celek až na úroveň menzy, tím ušetřil místo před betlémem a umožnil tak divákům obdivovat scénu Narození zblízka. Jeho záměrem bylo zhotovit korpus betléma na šířku oltářní menzy (jak tomu bylo už dříve na oltáři sv. Vojtěcha), aby bylo možné obklopit jej stromky. Při koncepci panelů musel vycházet z velikosti již namalovaného plochého pozadí, které přizpůsobil zaoblením. Oba pracovali na modeláži krajiny. Velmi dobře k tomuto účelu posloužily sesazené a sklížené polystyrenové desky — struktura materiálu dovoluje snadno jej řezat, ulamovat, vyškrabávat, brousit, a tak docílit výsledku. Místo chléva byla vymodelována jeskyně, jakožto bližší útvar ke skalnímu masivu, zvedajícího se k městu a charakteru krajiny palestinského Betléma. Následovala nezbytná kolorace. Stavby byly uspořádány kompaktně a tím byl také do jisté míry respektován urbanizmus města Telče. Celek osvětlovaly dvě tělesa (nejprve věšená na stromky, později přistavované zářiče) a před betlém byl na pokladničku umístěn anděl, vytvořený ve Staré Říši.

Víme o čtyřech místech, kde se betlém v minulosti nacházel: prostor ve farním křídle (snad ambit), boční oltář sv. Vojtěcha, hlavní vchod do baziliky a konečně boční oltář sv. Václava, kde je dodnes.

Restaurování (2006)

Již během několika posledních let vykazoval betlém známky opotřebení; oprava byla žádoucí i vzhledem k tomu, že si příští rok připomeneme dvacáté výročí autorova úmrtí.

Hlavním záměrem bylo vrátit původní přístřeší pro Svatou rodinu k ostatním stavbám, restaurovat figurky a stavení, obnovit koloraci krajiny a provést revizi elektroinstalace. Nejprve jsme přistoupili k restaurování figurek a stavení. Figurky odpovídaly stavu po restaurování v osmdesátých letech, celkové poškození bylo drobnějšího charakteru bez většího nebezpečí destrukce. Vyskytovaly se chybějící části náchylnější na poškození (např. u zvířat neúplné končetiny, u postav došlo ke zlomení proporčně náročných částí, poztrácené kovové stabilizační prvky). Figurky byly celkově očištěny, doplněny jednotlivé části — v případě chybějícího segmentu odpovídajícím dřevem a řezbou, pokud se jednalo o velice drobné detaily byly vymodelovány z tmelu. Po celkovém začištění restaurátor přistoupil k retušování, které odpovídá původnímu charakteru předmětu s jeho lehkým přiznáním. Následovalo závěrečné zpevnění lakem. U staveb byla problematika obdobná (vrcholy věží, štítů, komínů, okna statku), bylo zjištěno biologické napadení a proti tomuto byly také stavby ošetřeny. „Dalším zásahem bylo doplnění chybějících a poškozených rostlinných materiálů, i zde byl zachován postup doplnění materiály, které prokazují rekonstrukci obdobně jako je tomu u retuší. Všechny stavby byly ošetřeny ochranným nátěrem na voskové bázi.“ Během oprav byly zachovány (z dnešního hlediska) určité nedokonalosti.

Druhým krokem byly práce na pozadí. Byla vyjmuta jeskyně, konstrukčně komponována samostatně, což umožnilo relativně snadný zásah. Vznikl prostor, který se v zásadě půdorysně shodoval s původním autorovým chlévem. Tímto postupem byla rozkryta konstrukce skalního masivu, ukázalo se, že použité lepidlo je na některých důležitých místech seschlé a tím je částečně narušena pevnost a stabilita. Ulomené části byly dolepeny, vzniklé dutiny vyplněny montážní pěnou, která se svou strukturou velice podobá polystyrenu a dobře váže barvu. Na plochu dvou předních panelů byl aplikován zpevňující nátěr. Dále došlo k pasování chléva na místo jeskyně, přičemž byla nutná úprava okolí. Následovala barevná retuš krajiny, jež ve svém závěru chce korespondovat s odstínem Florianova díla. Jako vyhovující se ukázalo užití pastózní hustoty barvy, která ztmelila povětšinou ulamovaný povrch a je ochranou před drolením polystyrenu.

Bez zajímavosti není ani rekonstrukce osvětlení. Podle dochovaných fotografií lze vysledovat také určitý vývoj. Bylo žádoucí zachovat osvětlení chléva, statku, domu, z něhož hledí Herodes a ohniště, které je samostatným prvkem. Po průzkumu elektroinstalace bylo nutné prvořadě zohlednit bezpečnost, zejména výhřevnost svítidel, a tak nejprve došlo k redukci intenzity osvětlení. Původní škála 15 — 40W byla změněna na 4,5 — 15W; některé původní objímky byly vyměněny za nové, usazeny na hliníkové nosiče a také byl přizpůsoben prostor v jejich okolí. Pro novou část osvětlení (město, dvůr statku, ohniště) byly zvoleny bodové Led-diody přiměřeného odstínu v celkovém počtu 16 kusů, napájené transformátorem. Vrátili jsme se k osvětlení podloubí měšťanského domu, ale s úpravou intenzity. Dohromady je v panelech instalováno 19 těles a 22m kabelů. Aby vynikla celková atmosféra, daná namalovaným pozadím, byly odstraněny dva výkonné zářiče a celek osvětluje pouze nepřímé světlo ze stropního lustru.

Celá scenérie je koncipována ve velké perspektivní zkratce, proto se jako ideální pro pozorování jeví větší odstup.

V závěru byl vybrán jiný způsob uložení betléma v depozitáři. Na místo původního balení do papíru a vrstvení v krabicích (kdy byly předměty náchylné k mechanickému poškození) vznikl krytý policový systém, ve kterém jsou figurky a stavby fixovány v polystyrenu v poloze pro ně přirozené.

Dnešní doba se pyšní technologickou vyspělostí v široké škále oborů. Kritické oko člověka, kterému není lhostejné výtvarné umění a zvláště práce se dřevem, najde určité nedokonalosti například v konstrukci staveb; jedním z řešení by mohlo být například zásadní zpevnění polychromovaných plášťů s užitím nového materiálu. Záměrem však nebylo do Florianova díla radikálně zasahovat, ale zachovat mu jeho původní charakter, který je pro české lidové betlémářství typický, charakter pokorného člověka, který se sklání před tajemstvím Narození Spasitele a touží svému okolí sdělit svou radost z této události prostřednictvím motivů z jemu milé krajiny domova a tak, jak nejlépe umí.

Výběr použitého materiálu: disperzní lepidlo, epoxidové lepidlo, epoxidový tmel, barvy akvarelové, akrylátové a temperové, Kerotix, lipové dřevo, mech, obilí, plevy, kov, kámen aj.

Na pracích se podíleli:

Jiří Čermák (Spolek českých betlémářů, Spolek příbramských betlémářů): restaurování, barevná retuš, materiál, aj.

Hana Čermáková: barevná retuš, fotodokumentace restaurování figurek

Antonín Kalcovský: barevná retuš

Petr Štrobach: elektroinstalace

Václav Snětina OSB: celkový záměr, barevná retuš, elektroinstalace

V textu je užito závěrečné zprávy: Jiří Čermák, Celková obnova a oprava betlému Břevnovského kláštera.